Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.
Kategorie: Kompostuj.cz - Bioodpad a kompostování  |  Tiskové zprávy

08.03.2018  |  Autor: Tomáš Hodek

Bioplasty se dají recyklovat a ve srovnání s konvenčními plasty jsou ekologické

Foto archiv Ekodomova

 

Považuji za nutné doplnit k příspěvku zveřejněném na serveru rozhlas.cz ještě několik poznámek, neboť i v tomto příspěvku, kde jsem citován, se projevuje dnešní všeobecný trend ke zjednodušování a vytváření závěrů z neúplných informací. Za užitečnější považuji vyvolávat diskuzi, která věc řeší z různých úhlů pohledu. Domnívám se, že i v dnešní „post faktické“ době bychom v zájmu věci neměli na fakta rezignovat.

1. Moje vyjádření k nutnosti užívat kompostovatelné plasty a bioplasty v České republice šetrně plně platí. A to i přesto, že je u nás zaveden dobře fungující systém sběru a recyklace plastů a odpadové hospodářství je přes veškerou kritiku ekologů na relativně dobré úrovni.

V zemích třetího světa, ale i v evropských přímořských státech, kde se stále spoléháme, že moře vše pohltí, se nakládání s obalovými plasty stává velkým problémem. Plošné nahrazení konvenčních plastů plasty rozložitelnými dává v tomto případě jasný smysl. Musí být ale splněny určité podmínky: Rozložitelnost by měla být certifikovaná stejně, jako tomu je u kompostovatelných plastů. Prevence vyhazování jakýchkoli plastů musí být i zde na prvním místě, protože moře není kompost. Pokud se však emisím plastů do přírody nedaří zabránit, mohou právě kompostovatelné, případně jiné rozložitelné plasty posloužit jako dočasná substituční léčba, než dojde k úpravě systému tak, aby se plasty do přírody nedostávaly.

K plošnému nahrazení plastových tašek a sáčků kompostovatelnými sáhli již před několika lety v Itálii. Svůj vliv na toto omezení měla zcela jistě i skutečnost, že se v italské Novaře nedaleko Milána vyrábí velice kvalitní kompostovatelný granulát Mater-Bi. Když odhlédneme od obchodních zájmů a skutečnosti, že se granulát vyrábí z kukuřice, která se často pěstuje v nevhodných lokalitách a způsobuje tak půdní erozi, lze tento krok považovat za pozitivní. Při výrobě těchto sáčků se používá certifikovaný rozložitelný granulát, takže se dají využít ke sběru bioodpadů. Občané tak mají k dispozici prostředky usnadňující separaci bioodpadů, čímž se snižuje množství odpadů na skládkách. Relativně vysoká cena sáčků vede přirozeně k nižší spotřebě těchto plastů. Na celkové zhodnocení ekologického přínosu tohoto opatření si však ještě musíme počkat. Momentálně se vede debata o jeho implementaci do celoevropské směrnice. Já osobně bych toto řešení považoval za velmi nešťastné, neboť podmínky a kvalita recyklace jsou v jednotlivých státech různé a může se lišit i jejich způsob řešení.

2. Bioplasty se dají recyklovat a na rozdíl od konvenčních plastů jsou ekologické.
Tvrzení, že se bioplasty nedají recyklovat, není pravdivé. Pokud jde o kompostovatelné plasty, dají se normálně recyklovat, stejně jako plasty konvenční. I zde platí, že je nutné, aby fólie byla čistá a nebyly zde příměsi jiného druhu plastu. Pokud je ve žlutém kontejneru smíchán PET s PE, PP, PS a dalšími druhy plastů, vždy se materiál před zpracováním dotřiďuje, neboť z PE sáčku PET vlákno zkrátka vyrobit nelze. V této fázi lze tedy vytřídit i bioplasty a specifické označování je pak zde výhodou.

V současné době se k recyklaci bioplastů využívá zejména odpad z výroby. Při vyfukování fólie, potisku a následném svařování sáčků vždy trvá, než se stroje nastaví tak, aby produkty splňovaly požadované parametry. Vznikají tak zmetky, jejichž nejlepším využitím je právě recyklace. Pokud v obchodě zakoupíte zeleně zabarvený kompostovatelný sáček, máte v ruce s největší pravděpodobností sáček vyrobený z recyklátu. Zelené zabarvení vytváří barva z potisku primárního materiálu, která při recyklaci zabarví granulát. Firmy, které zbytky z výroby recyklují, se zabarvením počítají, a pro potisk primárního materiálu proto volí komerčně přijatelnou zelenou barvu.

I další výrok, totiž že „výroba bioplastů je energeticky i ekologicky náročnější“ je velmi zavádějící. Ekonakup.cz prodává kompostovatelné sáčky a tašky od roku 2004 a prošla nám rukama celá řada materiálů, které jsme průběžně testovali. V roce 2008 jsme v rámci sledování environmentálních dopadů kompostovatelných tašek realizovali pro tašky z materiálu BIOPLAST certifikaci EPD (Environmental Product Declaration). Součástí certifikace EPD je popsání životního cyklu výrobku metodu LCA (Life Cycle Assessment). Jejím výstupem je zhodnocení výrobku, které je vyjádřeno spotřebovanou energií. V LCA jsme porovnávali tašku z materiálu BIOPLAST se sáčkem, který je vyroben z konvenčního HDPE (vysokohustotního polyethylenu).

Zajímavým zjištěním bylo, že i když je cena kompostovatelného granulátu cca 3x vyšší než cena konvenčního HDPE, je energetická náročnost životního cyklu výrobku z materiálu BIOPLAST zhruba o polovinu nižší, než energetická náročnost životního cyklu výrobku z HDPE.

Přepočítání na energii očišťuje produkt od ekonomických vlivů založených na vyvažování poptávky a nabídky a nabízí univerzální srovnávací kritérium. V ideálním případě by měla cena produktu na trhu korelovat s energetickou náročností. V tomto případě tomu tak není. Hlavní rozdíl je tvořený spotřebou „levné“ ropy, v jejíž ceně jsou zahrnuté jen náklady na těžbu, nikoli na její zpracování. Výsledky jasně ukazují, že energetická náročnost výroby z materiálu BIOPLAST je poloviční oproti výrobě stejného produktu z HDPE.

Obecně vzato, při těžbě ropy, plynu, uhlí a jiných energetických surovin využíváme energii, která se v zemi střádala miliony let. Tuto energii nyní spotřebováváme bez nákladů na její výrobu. Nese to s sebou nutně otázku, na čem je ve skutečnosti založené bohatství vyspělých zemí? Do jaké míry se na něm podílí vyčerpávání neobnovitelných přírodních zdrojů a jsme skutečně tak vyspělí, abychom si dokázali zachovat životní úroveň, až tyto zdroje dojdou?

Z ekologického hlediska je tak podle mého soudu materiál z obnovitelných zdrojů vždy ve výhodě oproti ropnému produktu.

V minulosti již byly zpracovány studie, které hodnotí další objektivní ukazatele. Daniel Lešinský ve své disertační práci odkazuje na studii Degli-Innocenty F.,(b) 2000: Environmental impact of biobased materials, který porovnával různé ekologické parametry. Sledovaným parametrem byl celkový příspěvek k oteplování Země GWP (Global Warming Potential), ekvivalent pro 1000 sáčků měřeno množstvím CO2 v 1 kg.

papír 49 kg
HDPE 36 kg
Mater-Bi 10 kg

Dále se v této studii zkoumaly dopady na životní prostředí, jako acidifikace a ozónový efekt. Při hodnocení vlivu odpadů vznikajících v procesu od výroby po likvidaci byl zjištěn u Mater Bi mírně příznivý dopad v porovnání s papírem a HDPE při potenciálním zasolování prostředí.

Při celkovém hodnocení ekologických dopadů je vždy nutné zohledňovat širší kontext a zároveň posuzovat každou jednotlivou aplikaci zvlášť. I při používání konvenčních plastů může být ekologický dopad za určitých podmínek minimální, stejně jako u plastů kompostovatelných. Pokud se však zaměřím pouze na výrobu a budu předpokládat, že pěstování kukuřice pro výrobu škrobu je realizováno odpovědně, tak aby nedocházelo k degradaci půdy, vychází mi ze srovnání lépe škrobový plast Mater-Bi.

V Praze dne 5.3.2018, Tomáš Hodek

 
 
Pro média Detail zprávy