Historie

Ekocentrum Šárynka je umístěno ve starobylém sadu, který patří k jedné z nejstarších nemovitostí v Podbabě. Původně zde stál mlýn, jehož kola poháněla voda Šáreckého potoka.

První zmínka o tomto mlýně byla nalezena v zemských deskách z roku 1520, což ovšem neznamená, že zde mlýn nestál již o mnoho let dříve. Zápis se týkal stížnosti mlynářky, majitelky podbabského mlýna, že se v okolí mlýna potloukají lapkové, kteří jsou nebezpečím pro ty, co si vozí do mlýna obilí na semletí. Jak to tenkrát dopadlo se sedláky a lapky a s paní mlynářkou zemské desky již nepraví, ale je jisté, že se ve mlýně mlelo ještě zhruba 300 let až do začátku 19. století.

Kromě budovy mlýnice zde stálo obytné stavení, kamenná stodola, chlévy a maštale, budova malé pekárny, sušárna ovoce a na dvoře byla obecní studna, k níž si chodili pro vodu obyvatelé Podbaby ještě po druhé světové válce. I když mlýn již nesloužil původní funkci, sloužil dále jako zemědělská usedlost. Budova mlýnice zůstala zachována a pravděpodobně koncem 19. století byla upravena na obytnou. Také zde dlouho zůstal zachován náhon, který vedl vodu ze Šáreckého potoka na mlýnská kola. Plocha mezi potokem a vyvýšeným náhonem byla celá staletí využívána jako sad a také jako zdroj trávy a sena pro hospodářská zvířata. V dnešní době je již desítky let náhon zasypán a po zásypu je vybudována cesta, která odděluje pozemek sadu od stráně porostlé listnatým lesem.

Za komunistické éry podlehl statek i přilehlé pozemky těžké devastaci, jednotlivé budovy hospodářství byly rozprodány mezi různé majitele, pole náležející k usedlosti zabavena a z bývalého kvetoucího hospodářství zůstala polozbořená stodola, zarostlá zahrada a neobyvatelné obytné stavení. K dnešnímu dni jsou nemovitosti již obyvatelné, dokonce místo stodoly vyrostl nový dvojdomek a tak se pozornost obrátila ke starobylému sadu. V žádném případě zde majitelé nechtějí mít anglický trávník a bazén a proto vidí rozumné využití této ve městě tak vzácné plochy polodivoké zeleně pro dětský klub, kde budou mít děti možnost sblížit se s životem „na venkově“, seznámit se s některými hospodářskými zvířaty a pohybovat se volně pod stromy a mezi keři, které zaplňovaly ještě před 50 lety mnohé zahrady a sady u selských stavení.