Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.

Kde nás najdete


Šárynka (pozemek s jurtou)
V Šáreckém údolí
(cca 300m od kanceláře)

Ekodomov, z. s. (kancelář)
V Podbabě 29b
Praha 6 - Dejvice

Jak se k nám dostanete ...

Kontakt:
Mgr. Světlana Sarkisjanová
Vedoucí Dětského klubu Šárynka
tel.: 734 406 003
tel. kancelář: 234 697 402
svetlana.sarkisjanova(at)ekodomov.cz

Zřizovatel: Ekodomov, z. s.

Historie

Jurta v Šárynce

Vznik Šárynky

Šárynka byla stvořena synergií řady událostí, které na přelomu roku 2008 a 2009 dostaly velmi rychlý spád. Její založení vyústilo k zavedení pojmu "lesní mateřská škola" do slovníku úředníků i ministerských pracovníků, aniž by byli schopni legislativně definovat, co to vlastně "lesní mateřská škola" je.

Hnutí lesních mateřských škol v ČR vyrostlo z podhoubí, ze skupin rodičů, kteří nebyli spokojeni s klasickými MŠ a vytvářeli pro děti svépomocné předškolní aktivity. Vznikaly tak skupinky dětí rodičů se společným zájmem. Způsob fungování těchto skupin nesl punc ilegality a dobrovolnického nadšení, které bylo pravým opakem oficiálního školského systému. V tomto prostředí se začala rodit i Šárynka. Za vznikem Šárynky stojí především moje žena Kateřina Hodková.

Na podzim roku 2008 Katka dojížděla jednou za měsíc do Brna na kurz permakultury. Jednu prosincovou sobotu zaspala, ujel jí autobus a já ji kvapně vezl na první ranní metro, aby stihla z "Hlaváku" vlak do Brna. Vychrlila na mne v autě v polorozespalé náladě, že dostala nápad, totiž: Založíme lesní školku! V Respektu prý četla o německých lesních školkách a chce, aby naše děti takovou školku taky navštěvovaly. Já jsem se jí tehdy vysmál.

Hned druhý den večer jsme byli na návštěvě u kamarádky - bioložky a publicistky Evy Rázgové, která ve spolupráci Jaroslavem Flégrem, Danielem Fryntou, Kateřinou Jančaříkovou, Emílií Strejčkovou a dalšími odborníky iniciovala výzvu Zpátky pod stromy. Aniž by se Katka zmínila o svém nápadu, zazněl od Evy dotaz, jestli nechceme založit "tam u nás na zahradě" lesní školku. Katce tento dotaz uplně vyrazil dech. Bylo to pro ní potvrzením síly záměru.

Katka měla představu, že založí školku fungující na komunitních základech a zahájit provoz chtěla hned na podzim 2009. Maminky, kterým svůj nápad nadšeně sdělovala s nabídkou, aby se připojily, však se shovívavým usměvem jen pokyvovaly hlavou. V lepším případě se ptaly, co že to ta lesní školka je. Katka se nedala odradit a začala shromažďovat informace. V češtině narazila na internetu jen na kratičký článek o návštěvě v jedné rakouské Waldkindergarten. Na slovní spojení "lesní školka" jste na internetu mohli vyhledat rozsáhlou nabídku stromečků. Lesní školka pro děti však podle internetu v ČR žádná neexistovala. Katka tedy pátrala po zdrojích v zahraničí. Zároveň začala hledat lidi, kteří by jí mohli s jejím záměrem pomoci.

Já jsem stál stále stranou, neboť mi prezentované představy připadaly velmi naivní, stejně jako Katky permakulturní snažení, které naše záhony přeměnilo v nepřehlednou džungli. Bylo v ní sice všechno, ale zeleniny na stole se nedostávalo.

Změna nastala v březnu 2009 se zprávou o úmrtí Emilky Strejčkové. Tato zakladatelka a dlouholetá ředitelka Toulcova dvora byla kamarádkou mojí maminky Zdenky Hodkové. Emilka věděla, že naše máma vlastní v Podbabě dvouhektarový pozemek, a tak když jsem se s ní občas potkal na Toulcově dvoře, vždy se mne tázala, kdy už na pozemku uděláme nějaké ekocentrum. Pozemek byl pro nás opravdu černou můrou, protože se nedá zcela oplotit, navíc se jedná o strmý severní svah a nivu potoka v záplavovém území a my jsme stále hledali smysluplnné využití. Slova Emilky mi zněla v uších, Katka se snažila zhmotnit svoji ideu lesní školky a pozemek ležel ladem. Začal jsem si pomalu i já osvojovat představu, že by u nás mohla vzniknout lesní školka.

Protože bylo jasné, že do naší školky budou chodit i naše děti, chtěl jsem mít školku, která bude opravdovou školkou se vším všudy: bude poskytovat plnohodnotné přeškolní vzdělávání 5 dní v týdnu s celodenním provozem a bude mít kvalitní zázemí. Shodou okolností jsem objevil, že je ještě několik dní otevřená výzva Státního fondu životního prostředí (SFŽP) na budování ekocenter. Rozhodl jsem se zkusit využít tuto příležitost. Od roku 2004 vedu spolek Ekodomov, který se věnuje především osvětě na třídění biomateriálu, kompostování a sběru bioodpadu. Rozhodl jsem se vzít projekt lesní mateřské školy pod křídla Ekodomova. Díky mému bratru Vladanu Hodkovi, architektovi, který během několika nocí vytvořil projektový návrh vymezující na zahradě prostor s umístěním jurty, se mi podařilo v expresním čase vytvořit a podat na SFŽP projekt Dětské zahrady Šárynka.

V lednu se Katka sešla s Terezou Vošahlíkovou (dnes Valkounovou), na kterou dostala kontakt od již zmíněné Evy Rázgové. Tereza pracovala na doktorátu na pedagogické fakultě. Studovala fungování lesních mateřských škol zejména v Něměcku a to byla pro nás dobrá inspirace. Požádali jsme Terezu, aby byla naší odbornou garantkou a mohli jsme s ní konzultovat přípravu naší mateřské školy. Problém byl v tom, že česká legislativa na rozdíl od německé spojuje pojem "mateřská škola" s budovou, která má příslušné parametry pro provoz mateřských škol. Oproti tomu v Německu školky obhospodařuje ministerstvo, které je ekvivalentem našemu Ministerstvu práce a sociálních věcí a chápe školku jako skupinu dětí vedených příslušně vzdělanou osobou. Je tak mnohem snažší prohlásit za mateřskou školu skupinu dětí, která se schází v lese.

Katka v té době studovala seminář waldorfské pedagogiky pro předškolní vzdělávání, jehož součástí byla i stáž nebo praxe v zahraniční waldorfské mateřské škole. Katka, pro kterou je hlavní cizí jazyk angličtina, si zvolila 14 denní praxi v mateřské škole v Anglii. V březnu 2009 si přivezla řadu praktických zkušenností, které jsme ihned zapracovali do našeho plánu fungování.

V té době jsem již i já aktivně hledal cesty, jak myšlenku lesní mateřské školy zrealizovat. Pro vznik bylo nutné hledat formu, která nám umožní oficiálně přijímat děti a zároveň nebude v rozporu s českými zákony. Jak už to v Čechách bývá, když se chce, většinou se nějaká možnost najde a našla se i tentokrát. Vypátral jsem, že lze použít formu klubu. Činnost klubu je založena na smlouvě mezi provozovatelem klubu a členy klubu, kteří se účastní klubové činnosti, jež je definovaná provozovatelem klubu. V našem případě je smlouva uzavřená s rodiči, kterým klub pečuje o dítě v rámci klubových pravidel. Do náplně klubu státu nic není, pokud nedojde k porušení občanských práv či jiných zákonů. Vznikl tak koncept Dětského klubu Šárynka inspirovaného principem lesních mateřských škol. Název poněkud dlouhý, ale pro nás bezpečný. Nechtěli jsme z názvu vypustit termín lesní mateřská škola a zároveň bylo nutné jasně vymezit, že nejsme školka, ale klub.

Bylo nutné najít pedagogy, kteří  budou schopni s dětmi pracovat venku. Dali jsme tedy v březnu inzerát a téměř obratem se nám ozvala Linda Kubale, která se stěhovala z liberecka do Čelákovic a naše nabídka jí oslovila. Sama totiž na rodinném statku v Jitravě vedla Zelenou školku - skupinku dětí složenou z jejích dvou dcer a dětí spřátelených rodin z okolí. Při práci Linda využívala waldorfskou pedagogiku, s dětmi se pohybovala po okolní přírodě a dělala s nimi veškeré práce včetně vaření. K Lindě se přidala Sandra Cabajová, která měla hluboké znalosti Montessori pedagogiky a zajímalo ji uplatnění znalostí a zkušeností při práci s dětmi v přírodě. Vznikl tak jedinečný tým spojující waldorfskou a montesori pedagogiku, který se připravoval na společnou práci s dětmi v přírodě. Linda Kubale si na sebe vzala roli hlavního pedagoga a denně dojížděla se svými dvěma holčičkami z Čelákovic, aby na 8:00 byla připravená vítat děti ostatních rodičů. Ze začátku s dětmi skutečně i vařila po vzoru svého fungování v Jitravě. Po měsíci provozu jsme však hledali na výpomoc maminky a později stálou kuchařku, která dětem bude zajišťovat vaření jídla.

Linda svou suverénností a velmi silnou, ale zároveň velmi jemnou energií dokázala nastartovat první Dětský klub, který byl skutečnou lesní mateřskou školou, i když jsme ji tak z legislativních důvodů nemohli pojmenovat. Šárynka se stala prvním předškolním zařízením, které zcela veřejně prezentovalo svoji předškolní vzdělávací činnost na principu lesních mateřských škol. Šárynka začala v květnu 2009 oficiálně přijímat děti a před rodiče předstoupila s jasnou koncepcí a vzdělávacím plánem ve srovnatelném rozsahu s konvenčními mateřskými školami. Obrovské odhodlání mojí ženy Kateřiny, které mne dovedlo k vybudování zázemí a vytvoření klubového modelu fungování ve spojení s vhodným pozemkem, se zázemím neziskové organizace, s odbornou podporou a se zájmem rodičů nastartovalo v ČR hnutí, které brzy začalo žít svým vlastním životem. Model dětského klubu, který jsme vytvořili, se ukázal být životaschopný a hlavně snadno multiplikovatelný.

Velkou podporu jsme rovněž získali od Magdy Kapuciánové, ředitelky MŠ Semínko na Toulcově dvoře, která nám ukázala, jak nastavit pedagogům úvazky a co všechno potřebují pro řádný chod školky. Navedla nás též, jak připravit vzdělávací plán a koncepci školky.

Přes léto jsme vybudovali suchý záchod z místních materiálů (kámen, hlína), od domu jsme přivedli vodu a elektřinu, urovnali terén, postavili jurtu. Ve spolupráci s Jirkou Rechem jsme v listopadu vybudovali vrbičkový plot a vrbičkové stavby (iglů, tunel šnek, zástěnu kompostu) pro vyžití dětí na zahradě.

Svůj obdiv si zasluhují i rodiče, kteří nám projevili svoji důvěru a svěřili nám svoje děti. V květnu, kdy přicházeli na první infoschůzku, nám ještě chybělo zázemí. Mohli jsme jen slibovat, co všechno do záčátku školky za čtyři měsíce vytvoříme stále ještě bez jistoty, že grant bude a my budem mít na úhradu našich nákladů. Naštěstí se vše vydařilo, grant jsme získali a kombinací vlastních peněz a peněz Ekodomova jsme zvládli zafinancovat vybudování zázemí. Provoz školky i zázemí se postupně začal rozvíjet. Bez rodičů, kteří se nebáli s námi do toho jít a byli ochotni nám na činnost přispívat ve srovnání se státními MŠ relativně vyšší částky (3900 Kč měsíčně skupinka 3 dny v týdnu a 2600 Kč měsíčně skupinka 2 dny v týdnu), bychom úspěšný klubový model nebyli schopni zahájit a dále vyvíjet.

Naše otevřenost přitahovala pozornost rodin ale i pedagogů, kteří hledali alternativy ke konvenčnímu školství a žádali nás o možnost návštěvy a konzultace. Zájem nás na jednu stranu těšil, na druhou stranu byl pro provoz školky značnou přítěží. V listopadu 2009 se k naší Agátce a Jáchymovi, kteří oba již navštěvovali Šárynku, narodil Cyril. Katka již neměla prostor věnovat se dál Šárynce a začala vznikat idea seminářů, do kterých se budou koncentrovat zájemci o informace, aby byl nápor pro nás únosný.

Ke spolupráci jsme přizvali Terezu Valkounovou, která si vzala na starost příklady lesních mateřských škol v zahraničí, a Kateřinu Jančaříkovou, která si vzala na starost ekovýchovu v přírodě. Praktické fungování Šárynky bylo na týmu Ekodomova. Na vzdělávací programy k tématu lesních mateřských škol jsme získali v květnu 2010 akreditaci MŠMT. Programy jsme realizovali a začaly vznikat další kluby fungující na principu lesních mateřských škol. Organizace seminářů však byla k práci vedoucí Šárynky zátěží. V druhém roce provozu se stala vedoucí Šárynky po Lindě Kubale Johana Passerin a organizaci seminářů jsme převedli na Terezu Valkounovou. Tereza si vytvořila vlastní koncept, při kterém plně využívala svých zkušeností ze zahraničí. Jak založit a provozovat lesní školku v České republice prezentovala na příkladu Dětského klubu Šárynka ve spolupráci s vedoucí Šárynky. Nastartovaný rozvoj lesních školek dostal další impulz. Koncept klubů se ukázal být velmi úspěšný a nastal masivní rozvoj lesních klubů, který vyústil roku 2011 v založení Asociace lesních mateřských škol (ALMŠ). ALMŠ tak převzala štafetu osvětové práce.

Tomáš Hodek

04.01.2016 16:49