Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.
Kategorie: Kompostuj.cz - Bioodpad a kompostování  |  Projekt Spolu8bio

10.05.2018  |  Autor: Hana Doležalová

Kompostování zlepšuje komunikaci

Hrajeme v poslední době v Ekodomově v rámci projektu Spolu8Bio novou bojovku: Najdi na jednom ze sídlišť Prahy 8 komunitní kompostér. Oproti ostatním občanům máme výhodu, že víme, jak takový kompostér vypadá. Poznáme ho už z dálky.
 

Další slavnostní instalace proběhla ve středu 9. května na sídlišti v Bohnicích. Kromě naší kolegyně Kateřiny Koubové se jí zúčastnili i radní Prahy 8 a garanti projektu Spolu8Bio – Hana Matoušková a místostarosta Petr Vilgus. Kompostér převázaný červenou mašlí k sobě kromě nově vzniklé kompostující komunity brzy přilákal i řadu víceméně náhodných kolemjdoucích. Jejich postřehy a připomínky by mohly být malou sociologickou sondou k tématu komunitního kompostování: „To je na mě moc. Šlupky od banánu házet do krabice, to mi hlava nebere…“, prohlásil starší pán jako reakci na vyslechnutou část instruktáže na téma Co do komunitního kompostéru patří, a co nikoli. Pár minut na to k nám přistoupil žák páté třídy (odhaduji) se slovy: „Promiňte, já přišel pozdě, o co tu jde?“ Tak mu stručně vysvětlíme, že se do kompostéru hází organické zbytky z kuchyně a po nějakém čase se v něm promění v kvalitní hnojivo. „Takže se to zrecykluje?“, vyhrkne ten osvícený chlapec a jde dál svou cestou. Za chvíli dorazí dva starší muži: „My jsme správci tady toho domu vedle a je nám jasné, že tady z toho bude chlívek!“, zlobí se a ukazují směrem ke kompostéru. „Budou tu myši, protože to bude padat lidem okolo a nikdo to neuklidí…“ Kateřina oponuje: „Ale komunitní kompostéry už po Praze fungují a nikde s tím není problém. Například na sídlišti v Řepích je jeden už zhruba osm let. Proto, aby bylo všechno v pořádku, si komunita ze svého středu volí správce nebo správkyni. Kontakt je uvedený na samolepce přilepené přímo na kompostéru. Kompostéry jsou vyrobené tak, aby odolaly počasí, myším i vandalům. Jediný, který se za ta léta zničil, byl na Praze 4. Najel do něj totiž omylem náklaďák ze stavby.“ „No, to bych byl příjemně překvapený, kdyby tady nebyl chlívek…“, bručí pán a je na odchodu. „No, tak když vás překvapíme, můžete se k nám přidat“, navrhuje Kateřina. Mezi tím rozvážeme stuhu a kompost tak symbolicky předáme komunitě. Nejmenší členové společenství, kteří po celou dobu akce vyfukovali bubliny z bublifuku a jedli hrášek, teď volají: „My to tam chceme hodit!“ A přinášejí do kompostéru první krmení – prázdné hrachové lusky. Potom se přítomní obracejí k radním s otázkou, jestli by si tu někde blízko nemohli založit květinový záhon. A co lavičky? Dál se řeší, kdo má k dispozici jaké nářadí a kde bude uložené. A pak, těsně před koncem přichází mladá paní s pejskem a s otázkou, zda by se ještě mohla připojit… Byla by to jedenadvacátá domácnost, která by se ke kompostování připojila. Kapacita kompostéru je plná. To ale neznamená, že by tu někde nedaleko, zanedlouho nemohl vyrůst další.

 
 

Detail zprávy