Vracíme, co si bereme. Víme jak, víme proč.
Kategorie: Kompostuj.cz - Bioodpad a kompostování

19.07.2018  |  

Jsou místa, kde se daří růst

Režisérka Barbora Kinkalová natočila dokumentární film o šťastných farmářích. Happy Farmers žijí, kde jinde než na Happy Farm.
 

Farma je součástí největšího budhistického kláštera v Západní Evropě, který v roce 1982 založil v Plum Village na jihozápadě Francie zenový Mistr Thich Nhat Hanh. Z podtitulu filmu Jsou místa, kde se daří růst zelenině Jsou místa, kde se daří růst je na první pohled jasné, že ve filmu jde o záchranu půdy i spásu duše. A protože u nás v Ekodomově tušíme, že souvislost těchto témat není tak přes ruku, jak to na první pohled vypadá, stali jsme se partnery filmu. Na premiéře v karlínských Kasárnách jsme proto rozdávali kompostovatelné sáčky a některé přítomné diváky (zřejmě i pod dojmem shlédnutého filmu) se nám dokonce podařilo přesvědčit, aby začali uvažovat o třídění bioodpadu. Kromě toho naše PR manažerka Karolina Janků využila přítomnosti současného hlavního koordinátora farmy Scotta Morissona a režisérky Barbory Kinkalové a udělala s nimi rozhovor.

Pracovala jsi v Plum Village jako dobrovolník?

B. K.: O Plum Village jsem se dozvěděla od svého strýce, původně jsem tam přijela, abych strávila nějakou kratší dobu v klášteře. Občas jsem se šla podívat do Happy Farm, která se nachází asi 10 minut od vesnice. Jeden z mých dalších pobytů už byl s Happy Farm přímo propojený, jmenoval se Ekologie a mindfulness. Místo se mi tak zalíbilo, že jsem ho chtěla navštěvovat častěji a rozhodla jsem se o něm natočit film.

Takže se tu pořádají pravidelné organizované pobyty?

B. K.:  Ano, když budeš chtít přijet na návštěvu, je tu také Happy Farm určená pro ženy. Klášter je rozdělený na ženskou a mužskou část, takže můžeš zůstat v ženské části. Existují ale také pobyty, které jsou promíchané. Tam můžou sice ženy do mužské části kláštera, ale muži nesmí do ženské. Dá se tu také bydlet ve stanech. Pobyt na jeden týden stojí zhruba 330 Euro.

Ty už jsi v Plum Village 7 let. V Kanadě, odkud jsi sem přišel, jsi se necítil šťastný?

S. M.: Bylo mi hrozně. Proto jsem se už v Torontu začal učit praktiky Plum Village, například meditaci. Bylo to úžasné, najednou jsem dostával odpovědi na následující otázky: Jak být člověkem žijícím v harmonii? Jak se propojit sám se sebou a s ostatními? Praktikoval jsem meditaci třeba při chůzi v rušném městě…  Už je to 7 let, co jsem se odstěhoval do Plum Village. Řada lidí, kteří sem přicházejí, nemají za sebou žádnou meditační praxi jako já. I přesto, že jsem měl nějaký základ, pro mě byly některé věci opravdu těžké. Například způsob, jak žít v komunitě spolu se dvěma sty lidmi, když navíc polovina mnichů (kterých je v Plum Village celkem asi 70) mluví pouze vietnamsky a anglicky nerozumí. Kdybych měl žít společně tak s deseti lidmi, mohl bych si vytvořit vztah s každým z nich, mohl bych s nimi pravidelně komunikovat. Ale se 70 nebo 80, s nimiž pracuji a společně žiji, to je komplikované.

A jak se žije v Plum Village?

S. M.: Je tam mnoho různých budov, ale místnosti sdílíme. V některých místnostech může být až 10, 12 lidí. Pokud jde o jídlo, nejsme úplně soběstační, takže běžně chodíme do obchodů. Mnoho jídla si necháváme doručovat od distributora s organickými potravinami, a to v podstatě každý týden.

Na farmě jste všichni vegetariáni?

S. M.: Jídlo, které si společně vaříme, je převážně veganské. Ale lidé tady mají povolené utratit své osobní prostředky za mléko, sýr nebo vajíčka. V budhistické tradici to nicméně funguje tak, že si slíbíme nejíst maso a nepít alkohol. Podporujeme veganství a je to osobní rozhodnutí jednotlivce, jestli chce ve své stravě mléko nebo ne.

Jak je život na farmě organizovaný?

S. M.: Na farmě nyní pracují dva koordinátoři (já jsem jedním z nich). S dobrovolníky, kteří chtějí na farmě zůstat celý rok, máme vstupní pohovor. Tito lidé se stanou součástí našeho týmu. Pohovor je nutný, protože někteří lidé nejsou zvyklí žít v komunitě nebo mít spolubydlící. Zpočátku mohou být opravdu nadšení, ale po čase si uvědomí, že tohle není nic pro ně. Měli jsme tu třeba jednoho člověka, který odešel, protože tu trpěl velkými úzkostmi. Nezvládal žít s tolika lidmi pohromadě. Kromě toho tu máme dobrovolníky, kteří přijedou třeba jen na měsíc. V tom případě to funguje tak, že přijede ten, kdo nám dříve zašle e-mail. Vstupní pohovor nutný není. Vyžadujeme od lidí, kteří sem přijedou pracovat, aby převzali zodpovědnost za své úkoly – starali se o zeleninu a byli schopni pracovat v týmu. To vyžaduje, aby byli do určité míry stabilizovaní a schopní se sami o sebe postarat.

Po jak dlouhé době lidé z Plum Village odcházejí?

S. M.: Právě před nedávnem Stuart, kterého můžete ještě vidět ve filmu, odešel. Žil na farmě skoro 10 let a staral se sám o sebe velice dlouho. Cítil se připraven, vrátit se zpět do světa, mít svůj vlastní byt. Chtěl se vrátit, aby se otestoval. Nyní se věnuje psychoterapii.

Jak získáváte peníze na provoz farmy?

S. M.: Většinu peněz získává Plum Village z rekreačních pobytů lidí, kteří mají pevně stanovený program a zůstávají tu třeba jen na týden. Dobrovolníci, kteří na farmě pracují měsíc nebo rok, platí minimum. Happy Farm má jiný projekt, je oddělená a nedostává peníze z vesnice. My na Happy Farm také zprostředkováváme jakési menší rekreační pobyty. Část z těchto peněz jde do našeho rozpočtu, část do Plum Village, protože musíme proplatit jídlo, elektřinu a vodu. Ale přemýšlíme nad solárním panelem. Zkoušeli jsme to už tak 3x nebo 4x, ale tentokrát se nám to už určitě podaří. Zatím se pokaždé rozbil.

Jak dlouho trvalo přeměnit jílovitou půdu bez živin v bohatou úrodnou zeminu?

S. M.: Půda měla ve skutečnosti živin hodně, ale byla velice hustá a jílovitá. Ale protože jsou kořínky zeleniny příliš jemné, nemohly skrz tuto půdu prorůst. Jílovitá půda má hodně minerálů, ale málo organické hmoty, zemina byla alkalická. Takže bylo nutné, aby do ní farmáři prvních pár let přidávali hodně nadýchaného lehkého kompostu, který nakoupili. Když sázeli plodiny, přidávali také organické hnojivo. A pak během zimy přidali vrstvu hnoje a vrstvu slámy s kompostem a nechali všechno postupně rozložit. V současnosti je půda naprosto ideální a zvažujeme, že už jí nepotřebujeme dodávat víc hnoje, možná tak jednou za dva roky. Organické hnojivo již také nepoužíváme. Tento proces zabral celkem 6 let, nyní je půda dostatečně dobrá na pěstování plodin.

Takže jste museli být trpěliví a věřit, že tato metoda zafunguje…

S. M.: Fungovalo to už od začátku díky tomu, že jsme používali hnojivo a kompost. Jen jsme tehdy ještě nemohli pěstovat kořenovou zeleninu jako například mrkev.

Ve filmu mluvíš o tom, jak se lze účinně zbavovat negativní energie a odpadu v mysli pomocí meditace a praktik uvědomění a všímavosti (mindfulness). To všechno uvádíš do paralely s kompostováním.

S. M.: Pojmenovávám to jako velkou záhadu kompostování. Mnohokrát, když jsem byl ve stresu, cítil úzkost a měl starosti, pustil jsem se do kompostování: Míchal jsem hnůj s odpadem z kuchyně, trávou a senem, a tak hodinu dvě jsem překopával kompost. Když jsem skončil, bylo všechno napětí pryč, cítil jsem se svěží. Spojuju si to se zpracováním všech těch odpudivých věcí, které ale ve skutečnosti nejsou špatné, protože je potřebujeme k životu. Běžně bychom se jich prostě zbavili. Jenomže já jsem se naučil, že když smíchám toto s tamtím a nechám to po určitou dobu uležet, dostanu nádhernou, bohatou půdu, kterou zelenina miluje. Takže –  když jsem dělal tohle všechno s odpadními materiály, které jsem přetvářel v překrásnou, bohatou půdu, moje mysl přitom procházela naprosto stejným procesem.

Takže by se dalo říci, že když se někdo cítí velmi smutně, trpí depresemi a rozhodne se zmírnit negativní dopady na životní prostředí, může se začít cítit mnohem lépe, znovu nalézt harmonii s přírodou?

S. M.: Jsou dva způsoby, jak to člověk může udělat. První je ten, kdy zacházíš se strachem a vztekem. Můžeš se zlobit na lidi, kteří odhazují plasty a netřídí je. Tento způsob nevede ke štěstí. Všechno utrpení totiž pramení z toho, že nemáme spojení sami se sebou, s lidmi okolo nás, se zvířaty, stromy a nebem. Naopak – když jsme se všemi těmito věcmi ve spojení, přijde štěstí. Když se snažím spojit s nějakým nádherným místem, chodím tam pravidelně, potichu sedím a dovolím, aby se stalo součástí mého vědomí. Všimnul jsem si, že i když jsem tato místa opustil, byla stále ve mně, a s tím i radost, svěžest, klid. Ve chvíli, kdy se ocitnu uprostřed rušného města nebo na letišti, kde nevidím nebe, můžu zpětně vzpomínat na místa, kam jsem chodil na procházky. Díky tomuto spojení mohu pro životní prostředí dělat věci s dobrým úmyslem, beze strachu a rozhořčení. Jsem spojený s planetou, mám důvěru v zemskou stabilitu a jsem schopen tvořit krásu. A jsem schopen tuto krásu vnímat. To je ta energie, která mě vede, když kupuji a spotřebovávám věci.

Jsi tak schopný pozitivním způsobem ovlivňovat lidi kolem sebe?

S. M.: Tím že se propojuji s přírodou se vlastně učím i respektu k lidem ve svém okolí. Nemám potřebu měnit pramen ani strom, proto jsem také schopen přijímat člověka takového, jaký je. Nebudu si brát osobně, když je na mě někdo rozčilený, nebudu ho obviňovat. Budu na něj naopak laskavý. Lidé nepotřebují víc vzteku než ten, co už mají v sobě. Země nás také za nic neviní. Neřekne si – Nedám ti už kyslík, protože se ke mně nechováš hezky. Naopak – dělá to nejlepší, aby život mohl vzkvétat. Je velmi trpělivá a zve nás: Můžeš mnou být vyživován. Jsem tu pro tebe. Neříká nám, co máme dělat. Tak jednají jenom rozčilení lidé.

 
 

Detail zprávy